MegaSorbonka

Něžné vznícení a vzpouro lásky mé v čase podzimním kdy smrt nám v ústa dýchá krev dryád v kalužích dnes spolu najdeme a rázem zhroutí se všechna naše pýcha. Křídla holubí nám v rámech srdce rozbijí a rubáš utká v rychlém sledu jíní PROSÍME PANE, CHRAŇ LÁSKU NAŠI, CHRAŇ NÁM JI !!! a osviť nás kdy jinak činíme než naše srdce míní. Úzkosti z tvého dna kde v samotě si žijem do vzácných vteřin vrháme zář krásy zapírané lásko jež krví jsi a zase prudkým jedem (nechť Pán smíchá tak ať všeho (světa) zapomenem) mícháním vodu života z ní učiň pro nás, Pane.